Mnohokrát jsem v mládí slýchávala tato slova: „Ty chceš zpívat? tím se nemůžeš uživit! Ty chceš jít na kosmetickou školu? Tam není ani maturita! Vždyť to ani neumíš! Dělej něco pořádného! Máš skvělé známky, to by byla úžasná ekonomka a pak třeba rovnou i vysoká škola, co myslíš, že je to úžasný nápad?" Nevím, jak u Vás, ale u mne takto probíhal výběr školy a tím vlastně i směr mé životní cesty.
Nikdo mi neřekl, běž za svým snem, věř si, začni dělat, co Tě baví…za to jsem již v 15 letech věděla, že cestou, kterou mi vybrali rodiče, opravdu jít nechci. Ale hlava mi opět napovídala, že oni přeci vědí, „co je pro mne nejlepší“!
poslušné dítě
Tuto cestu jsem šla mnoho let, jako poslušné dítě svých rodičů, kteří si plnili svůj sen prostřednictvím mne. Opravdu jsem nastoupila na ekonomickou školu s hlavním oborem účetnictví. Do dnešního dne mě děsí otázka: „Slečno a napíšete to na stranu má dáti nebo dal?“. Vůbec mě to nezajímalo, nebavilo, ale měla jsem to štěstí, že když jsem se to naučila a přeříkala jsem vše jako kniha, tak jsem dostala dobrou známku - a to se počítá.
Takovým způsobem probíhalo celé moje ekonomické studium zakončené maturitní zkouškou. Rodiče měli velkou radost a já jsem si u sebe poznamenala nějaké bezvýznamné znaménko - SPLNĚNO.
Samozřejmě střední školou to nekončí a já musela jít na vysokou školu. Na moji odpověď: „mě to ale nebaví, nechci to dělat“, byla rychlá odpověď zpět: „Prosím Tě, máš dobré známky a maturitu, tak to by byla škoda“ ..a už jsem si podávala přihlášky na vysoké školy.
To už se mé tělo i mysl trošku začali bouřit, ale stále jsem nebyla připravena říci NE, že na žádnou školu jít nechci. Raději jsem se na testy vůbec nenaučila a samozřejmě přijímací zkoušky neudělala.
Mimochodem –opět ekonomický obor.
hodně let nejistot a strachu - i když běžíte, stín je pořád s Vámi
Mezitím jsem se domluvila s kamarádkou, že odjedeme do Londýna studovat angličtinu. V té době se hodně začalo jezdit do zahraničí jako au - pair, vydělat si peníze a ještě zdokonalit jazyk. Našly jsme si tedy agenturu a vyrazily za dobrodružstvím. Ale to netrvalo dlouho a po 3 měsících v zahraničí jsme s kamarádkou zjistily, že to není vůbec lehká cesta a už vůbec to nevypadá tak, jaká byla naše představa.
Odjely jsem domů - opět společně.
Dlouho jsem házela vinu hlavně na své rodiče, ale jsem neskutečně vděčná, že se mi povedlo odpustit nejen jim, ale hlavně sama sobě. Pochopila jsem, že oni to se mnou nemysleli vůbec špatně a moc mě milují, což jsem samozřejmě v ten čas vůbec neviděla. Chtěli pro mě jen lepší život, než měli oni sami.
Vlastně jsem za to vděčná , protože mne to naučilo i jednu důležitou věc: JÍT SI ZA SVÝM SNEM a díky své cestě, ať už bylo hodně věcí dobrých nebo špatných, jsem pochopila, že bych díky tomu nebyla tam, kde jsem teď.
hledání svého talentu
Poté jsem odešla do Prahy a začala moje cesta hledání svého talentu. Co umím, co bych mohla dělat, čím bych mohla pomoci, co mě naplňuje, prostě jít svojí vlastní cestou. Ale vždyť vlastně nic neumím, tak se do toho raději ani nebudu pouštět – znělo pokaždé v mé hlavě.
Nevěřila bych, že budu několik let studovat mnoho knih, chodit na hodiny zpěvu, navštěvovat make-up školy, studovat přírodní medicínu, potkávat se s různými zajímavými a nádhernými lidmi, kteří mě učili žít život, milovat se, pozvedávat mé sebevědomí a ukazovat mi, že můžu v životě dělat to co mě baví a vše s láskou i radostí. Jen musím věřit sama v sebe.
Proto jsem se rozhodla psát blog a se sdílením svých zkušeností a pomoci těm, kteří jsou na tom podobně, jako já před lety. Ráda bych se s Vámi podělila o svůj příběh a cestu, kterou jsem musela ujít a stále po ní jdu. Zjistila jsem, že pokud něco opravdu milujete a od malička Vás TO NĚCO přitahuje, cesta Vás tam stejně dovede.
Věřím, že můžu nejen pozvednout Vaše sebevědomí. Díky možnostem na své cestě mám příležitost se setkat s mnoha zajímavými lidmi a předat Vám zároveň zkušenosti i životní příběhy. Zároveň Vás provést světem fotografie, líčení, inspirací i důvěrou, abyste v sobě každá objevila svoji vlastní bohyni a byla sama sobě vlastní Múzou.
Comentarios