Někdy je to o prsa!

Vybavuji si, že jsem hodně často slyšela při příchodu do našeho ateliéru:“ Dneska vůbec nevypadám dobře! Já nevím, jestli je to dobrý nápad mě fotit! Podívej se na mě, nemám žádný prsa nebo naopak, mám velký prsa a stydím se! Nejsem dost dokonalá! Nemám atraktivní postavu a mnoho dalších takových myšlenek, které se nám v hlavně moc rády usazují .

Vzpomínám si, že i já jsem tenhle boj sama se sebou zažívala a dokonce už někdy na střední škole. Příroda mi nadělila trošku větší prsa a jelikož život dokáže být občas i hodně vtipný, tak jsem byla ve třídě, kde trošku větší prsa byla ta největší na světě – samozřejmě v mých očích. Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomila, že je to vlastně moje přednost. A nošení volných triček, nejlépe až ke kolenům, aby náhodou nebyl vidět i zadek, nebylo to nejlepší řešení.

Byla to hodně dlouhá cesta, než jsem se naučila svoje prsa milovat a dokonce nosit i upnutá trička. A to musím říct, že trvalo hodně dlouho. Nejvíce jsem záviděla kamarádkám stěžujícím se, že přední stranu hrudníku mají jak příletovou dráhu, ale pak na diskotéce jim to v těch upnutých tílkách a ještě k tomu samozřejmě bez podprsenky, neuvěřitelně slušelo. Já to nemohla pochopit, proč si stěžují, když já bych si nejradši na hodinu tělocviku přilepila prsa kobercovkou.

Vlastně musím poděkovat svojí tehdejší paní učitelce, byla to úžasná, mladá slečna, která mi ukázala, jak přijmout sebe samu, začít se mít ráda a vlastně z toho, co mě trápilo několik let udělat přednost. Postupně jsem začala zkoušet i jiné oblečení, ale opatrně samozřejmě, co kdyby náhodou neměla pravdu, že? Jí se to povídá, když je krásná a nemá žádný problém!

Tím jsem chtěla říct, že asi každá z nás určitě někdy řešila problém sama se sebou včetně hodně zajímavých myšlenek ke své osobě. A to ani nemluvím o tom jak naše perfektní ženská hlava ji ještě dokáže dovést k dokonalosti. Nejlepší načasování při pohledu do zrcadla, kdy na nás najednou zírá něco, co by vlastně ani nemělo chodit ven mezi lidi, natož se fotit.

Mám to štěstí, že jsem měla možnost se setkat s mnoha ženami, které přišly do našeho ateliéru, ať už to byly naše kamarádky, mladé slečny či maminky od dětí a bylo krásné pozorovat, jak se mění nejen jejich zevnějšek, ale jak se začínají líbit samy sobě a objevují svoji vlastní krásu a přirozenost.

Celý život nás obklopují spousty módních časopisů, různé soutěže krásy, modelky, umělé vytvořené krásné slečny, které nám mají ukázat, tohle je dokonalost, tohle je ženská krása. Pochopila jsem, že pak hodně žen má problém se postavit před fotoaparát nechat se vyfotit a vůbec nevidí svůj vlastní styl, půvab a originalitu. Každá z nás je úplně jiná a vlastně nádherná bytost ať už mladá dívka, matka či zralá žena.

Miluju, když pak vidím ženu odcházet z našeho ateliéru s překrásnou energií a důvěrou sama v sebe. Najednou v sobě někde objeví světýlko, které se rozhoří při focení a při odchodu je ještě jasnější a zářivější. Všichni v sobě občas najdeme nějakou krizi ať už v tom, jak vypadáme, nebo jestli vůbec to, co děláme je ta správná cesta.

Ale když najdete lásku sama k sobě, záříte pak na všechny strany a přitahujete si tu krásu zpátky k sobě. Pochopila jsem, že pak to už funguje hodně rychle a dokonce hned při prvních náznacích zaváhání, či špatné myšlenky se TO něco objeví ať je to formou zprávy od kamarádky, nebo otevření knihy, časopisu, oblíbený song znějící z rádia, cokoliv co Vám říká, tak se pěkně uklidni a POKRAČUJ.

Myslím, že každá z nás by měla mít nějaký takový svůj amulet ať už se jedná o věc, citát, knihu, fotku, kabelku ale klidně i osobu. Prostě cokoliv, co nám připomene naši sílu i sebevědomí vždy, když přijde nějaký ten špatný den, myšlenka či těžká životní etapa. Každá žena má talent na něco úplně jiného a v tom je to kouzlo a zároveň i dar.

Někdy i my máme nejistotu a možná i strach, jestli to co děláme, má vůbec smysl a někomu tím můžeme pomoci. Naposledy, když jsme měli takový pocit tak přišla krásná zpráva od naší kamarádky: „ Chtěla jsem Vám jen říct, že si často vzpomenu, jako krásnou energii oba dva vyzařujete. Moc Vám fandím. Myslím, že byste to měli vědět“. Tak moc mě její slova zahřála u srdce, až jsem měla slzy na krajíčku. A najednou vím, že jdeme po té správné cestě. Děkujeme moc Domčo!

Proto si myslím, že pokud chce člověk dosáhnout svého štěstí, musí vědět, kdo opravdu je a ne být tím, za koho ho považují ostatní či okolí.